Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

PARTNERSKÉ OBCE

  

Kuznia Raciborska (Rudy) Linum
Rudy Wielke (Polsko)
- spolupráce od roku 2000
Linum (Německo)
- spolupráce od března 2001
Doľany Nagykovácsi
Doľany (Slovensko)
- spolupráce od roku 2000
Nagykovácsi (Maďarsko)
- spolupráce od roku 2003

 

Linum

K prvnímu kontaktu došlo díky paní starostce Wilmě Nickel, která má v Bolaticích příbuzné. Během několikaletého kontaktu došlo k jednání nejen mezi představiteli obce ale i spolků (FK Bolatice, SDH Bolatice), výsledkem čehož je v současné době velmi dobrá a aktivní spolupráce v oblasti pořádání společenských a  kulturních akcí a sbližování lokálních společenství obecně.

Linum je vesnice nacházející se cca 40 km od Berlína. Je známá soustavou rybníků propojených kanály. Pro zajímavou flóru a faunu jí navštěvují tisíce návštěvníků. Vesnice je známá velkým počtem čapích hnízd, z tohoto důvodu se jí také říká Čapí vesnice. Na počest velkého množství vzácných čápů se koná každoročně o prvním srpnovém víkendu Strorchenfest (Čapí slavnost).

Linum má typický vzhled rozlehlé uliční vsi v Braniborsku, ve které zůstalo zachováno mnoho klasicistních budov z minulého století. Klasické selské domy se svými hospodářskými budovami jsou vybudovány jako tří- nebo čtyřstranné.

Snad nejvýznamnější stavbou v Linu je kostel, který je dominantou obce. Svůj dnešní vzhled s oběma bočními loďmi, které byly přidány ke střední, získala v  letech 1867/68. Král Vilém I. pověřil architekta Glasenappa obnovou novogotického kostela. Mezníky v základech kostela dokládají postavení prvního kostela v Linu ve 12.století. Jako mnoho jiných kostelů v Braniborsku potřebuje i tento opravy. Sestra Anneliese Wilke sbírá prostředky s velkým zaujetím: prodává fotografie, knihy, ráda poskytuje informace o dějinách kostela a obce. S  hrdostí poukazuje na to, že z dálky viditelná koruna na špičce kostelní věže je darem tehdejšího pána linumského zámku Fridricha I.

Naproti kostela vede dlážděná cesta k  místu, kde stál lovecký zámeček, který byl postaven na přání Fridricha I. Roku 1833 musel být pro svou zchátralost stržen. Místo něj byl postaven  statek s  hospodářskými budovami a stájemi. Dnes je zde školka. Škola v Linu je nejstarší na území Bellinu. Stavba z pálených cihel byla vystavěna v roce 1851 a  až do roku 1993 sloužila tomuto účelu. Nahradila prvním školní stavbu, která byla zničena při velkém požáru v roce 1789, stejně jako poté provizorně vystavěnou budovu na hřbitově. Koncem 18. století se v důsledku těžby rašeliny silně změnil nejen vzhled krajiny, ale i vzhled osídlení Lina. Na severozápadním okraji vzniklo sídliště dělníků, v němž se usadili dělníci z rašelinišť a  lodníci. Oproti domům v Oberdorfu (horním konci) jsou mnohem menší a stojí spolu jako dvojdomky.

Linum se ale může ukázat nejen významnými budovami, ale také slavnými osobnostmi. Jacoba Ludwiga Hensela, který byl od roku 1796 do 1809  farářem v Linu, připomíná litinový náhrobní kříž v hale věže kostela. Ale ne on, nýbrž především jedno z jeho dětí, Luisa Hensel, která se narodila v Linu roku 1789, dosáhlo věhlasu. Bratrovi Wilhelmovi, dvornímu malíři a manželovi Fanny Mendelssohn Bartholdy, vytvořil spisovatel Theodor Fontane pomník povídkovým souborem  Procházky Braniborskou markou. Mimo oblast Braniborska proslulo Linum Fehrbellinskou  bitvou v červnu 1675, kterou ještě dneska připomíná pomník v Hakenbergu. Na linumských bitevních polích porazila malá selská armáda vedená kurfiřtem Švédskou armádu a zajistila Braniborsku setrvání v Prusku. Ještě dodnes existuje pověst, že v močálu je možno najít poklad, který na útěku ztratili Švédové.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1294, když byla podstoupena markrabětem braniborským biskupovi von Havelberg. Reformací r.1517 byla vlastnická práva předána zpět braniborským kurfiřtům. V  roce 1700 získal statek a ves Friedrich I. a dal na jižním okraji močálu postavil lovecký zámeček. Kdo dnes prochází Malou čapí pěšinou , míjí místo, kde kdysi stával. Linum bylo až do roku 1823 významné také svou polohou, neboť leželo na staré poštovní cestě Berlín   Hamburk a teprve na počátku 19.století, když byla nově vedena přes Nauen a Friesack, byl sveden provoz mimo Linum . Dobou rozkvětu  obce bylo započetí těžby rašeliny v močálu, neboť Linum se stalo sídlem královské Rhinské rašeliništní inspekce. Počet obyvatel následně  vzrůstal . Zatímco v roce 1805 to bylo přibližně 800 obyvatel, udává se o  padesát let později více než dvakrát tolik, totiž 1720. Pro dělníky v  rašeliništi, řemeslníky a lodníky musely být  postaveny nové domy, takže se vesnice velmi rozrostla. Z těžby profitovala ale především lodní doprava, takže roku 1843 byl v Linu zřízen svobodný cech lodníků. Jeho úkoly byly jak v oblasti odborné, tak také v oblasti sociální, neboť vzdělavatelům příslušelo nejen technické a řemeslné, nýbrž i etické vzdělávání učňů. Roku 1890 byla dokonce slavnostně otevřena lodnická škola, jejíž absolventi obdrželi výuční list  Elbfischer.

S pomalým omezováním těžby rašeliny na začátku 20.století začíná i konec linumské lodní plavby: V roce 1920 zaznamenal cech už jen 38 členů.

Dnes je tato oblast ohniskem zájmu především milovníků přírody a ryb. Je zajímavá každý den a za každého počasí. Rybářství láká nejen milovníky  Letní zahrady , grilování a uzení, ale také zvířecích a rostlinných druhů, na které je možno narazit už jen zřídka: vydry, bobři, mořští a říční orli, bahenní mečíci, žabí květ, kunovití a netopýři. Tohoto roku se vyskytlo mnoho chroustů, v létě přilétají špačci a samozřejmě mnoho jeřábů a hus.

Rybu dostanete přímo od rybáře: čerstvě uzená nebo grilovaná chutná nejlépe. Pokud si ji neulovíte dokonce sami!

Rudy Wielke

Polská vesnice nacházející se asi 50 km od Bolatic, čítá cca 3000 obyvatel a je obklopena rozlehlými lesy. Rudy Wielke náleží do správního obvodu Kuznia Raciborska. Obě vesnice spolupracují (deklarováno od 13.4. 2000) v oblasti školství, sportu (FK Bolatice), kultury (výměnné pobyty hudebních skupin, souborů), spolků (SDH Bolatice, SNS Bolatice). V průběhu roku se setkávají představitelé obcí na společných akcích v Rudách nebo Bolaticích (slavnosti, plesy, dožínky).

Hlavní cíle spolupráce:

  • realizace společných plánů a projektů rozvoje
  • likvidace bariér ve  spolupráci
  • ulehčení vzájemných vztahů
  • sblížení lokálních společenství

Rudy jsou rozlehlá vesnice rozkládající se nad řekou Ruda. Za svůj vznik i další rozvoj vděčí cisterciánům z Jedrzejowa, kteří kolem roku 1252 započali budovat klášter v lese nad řekou. Mniši se zabývali lesním hospodařením, rolnictvím, sadovnictvím, vinařstvím, lovem, chovem dobytka a ovcí, založili chovné rybníky, vybudovali cesty, které se rozcházely do okolních měst. Průmyslová činnost zahrnovala důl na železnou rudu, pálírnu dřevěného uhlí, hutnictví, sklářství, atd. Cisterciáni se starali rovněž o duchovní život a vzdělávání místních obyvatel. Jejich práce výrazně přispěla k  rozvoji celého regionu. V druhé polovině 13. století byl dokončen kostel i  klášter.

V letech 1680-1790 byl přestavěn do barokního stylu. V roce 1730 bylo vybudováno opatství. V roce 1810 zde byla umístěna vojenská nemocnice, která byla poté přestavěna na sídlo magnátů, kolem kterého byl vybudován park v  anglickém stylu. V Rudách je rovněž Vlakové muzeum (existuje možnost zprovoznění historické linky na trase Rudy   Ratiboř   Gliwice).

V roce 1973 byl otevřen Cysterciánský park s rozlohou větší jak 50 tis. ha. Park vznikl s cílem ochrany neobnovitelných a ohrožených přírodních, kulturních a krajinných památek, spojených s činností Cisterciánů v Horním Slezsku. Je zde k vidění mnoho druhů zvířat i ohrožených rostlin. Spolu s okolím tvoří tento park zajímavý architektonický klášterně-palácový komplex.

Doľany

Obec Doľany se nachází na úpatí Karpat mezi Modrou a Smolenicami. Nejstarší písemná zmínka o poddanské obci (usedlosti) panstva Červený Kameň je od roku 1390, kdy se nazývali Ottenthal, což po překladě z  němčiny znamená Ottovo údolí či Údolí Ompitovo.

Název byl pojmenován podle císaře Otty II. Nejdříve byl poslovenštěný na Ompitál a od konce 16.  století resp. Začátku 17. století se na základě písemného privilegia uděleného uherským králem Ferdinandem II., stal slavným trhovým městečkem a byla mu udělena obecní pečeť. Po tatarském plenění  byla obec obývaná němci. V Doľanech žije ještě dnes mnoho rodin s německým jménem. V katastru obce byla v minulosti sklářská huť, dnes na jejím místě stojí spalovna, tři mlýny a papírny.

K historii obce Doľany nesporně patří nejvýznamnější ompitálské osobnosti Juraj Fándly a Juraj Palkovič. Juraj Fándly (narozen 21.10.1750) byl kněz, buditel, regionální historik, napsal mnoho knih, prostřednictvím kterých přes místních kněze a faráře promlouval ke svým rodákům. Pochovaný je na doľanské cintoríně. Juraj Palkovič (narozen 24.6.1763) se podobně jako Fándly vždy cítil být Ompitálčanem a Ompitál štědře podporoval. Tento významný historik se výrazně zasloužil o slovenský  lid a národ jako o  svůj Ompitál. Ompitál trval až do roku 1948, kdy se z Ottova údolí, teda z  Ompitálu, staly Doľany.

Dnes mají Doľany kolem 1100 obyvatel. Obec má obecní pečeť, vlajku a erb obce. V současnosti je hlavní náplní většiny obyvatel vinohradnictví a zemědělství. Současný život v obci se do podvědomí širokého okolí dostává i díky našim současným umělcům a  podnikatelům.

Nagykovácsi

Nagykovácsi leží v překrásné přírodě 6 km od Budapešti. V této vesnici byly nalezeny ostatky Neandrtálce a také hrobky z dob Římské říše. Vesnice byla pojmenována v dobách vlády dynastie Arpádiovců (v 10.  století) podle způsobu obživy tehdejších obyvatel, jejichž většinu tvořili kováři.

Ve 13. století byla vesnice úplně zničena během tatarských nájezdů a  zústala téměř 150 let neobydlena. Na začátku 17. století vesnici osídlilo 14  rodin, které přišli z oblasti  černého lesa  a historie vesnice tak pokračovala. Od začátku 19. století až do konce 2. světové války byl Nagykovácsi prosperující zemědělskou vesnicí, ale v roce 1946 bylo okolo 2200 švábských obyvatel deportováno do Německa. Byli nahrazeni 150 maďarskými rodinami z různých částí Maďarska (oblast Alföld a Felvidék).

V současné době má Nagykovácsi asi 4500  obyvatel. Mnoho lidí utíká do této klidné a tiché vesnice z hluku velkoměsta. V  okolí vesnice je množství rekreačních budov a  ovocných sadů. Díky malebné přírodě, existenci spousty turistických cest, příjemnému a teplému klimatu a  čerstvému vzduchu je Nagykovácsi ideálním místem pro návštěvu nebo pro život.

Stránka

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Rudy (PL)

Družební obec Linum (DE)

Družební obec Linum (DE)

Družební obec Linum (DE)

Družební obec Linum (DE)

Družební obec Linum (DE)

Družební obec Linum (DE)

Družební obec Linum (DE)

Družební obec Linum (DE)


Stránka