Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

HISTORICKÉ OSOBNOSTI OBCE BOLATICE

 

Kristián Bohumír Hirschmentzel

Byl jedním z nejdůležitějších a nejvýznamnějších obyvatel, byl přední spisovatel slezského a českého baroka. Narodil se roku 1638 ve Frýdku na  Moravě, studoval na gymnáziu v Brně a v Olomouci. V osmnácti letech vstoupil do  cisterciánského kláštera ve Velehradě a 19. května 1657, zde složil řeholní slib. V roce 1674 byl vyslán do Bolatic jako probošt a správce statků ze dvou důvodů. Za prvé měl povznést hospodářství v kraji, které se ještě nezotavilo z  ran třicetileté války. Za druhé jeho úkolem bylo povznést náboženskou a mravní úroveň zdejšího lidu. Jeho osmnáctiletý pobyt v Bolaticích skončil roku 1692, kdy odešel Hirschmentzel zpět do Velehradského kláštera. Za celý svůj život napsal 42 knih, převážně německy a latinsky, z nichž pouze dvě mu vyšly tiskem. Mezi nejdůležitější práce patří pojednání 'Hádání sedláka s měšťanem o  přednostech stavu', latinská studie o české a polské historii 'Čtyřdílná historie království českého, markrabství moravského a velehradského kláštera' a  soubor pikantních anekdotických příběhů v knize 'Feriae Chritstiano Baccchanales'. Kristián Bohumír Hirschmentzel zemřel na Velehradském klášteře 29. února 1703.

August Scholtis

portrét Augusta ScholtiseByl významný německý dramatik a publicista. Narodil se 7. srpna 1901 v Bolaticích v  rodině Fritze Scholtise a Valesky Scholtisové (roz. Dudové). Jeho rodina patřila mezi prosté, ale vážené selské rodiny. Otec byl navíc včelař a pekař, a vynikal i jako vesnický muzikant. Po ukončení obecné školy se chtěl vyučit zedníkem, ale náhoda mu pomohla získat místo písaře v kanceláři Karla Maxe Lichnovského v  Chuchelné. V blízkosti tohoto bývalého císařského velvyslance v Německu se  naučil psát na stroji, německy, osvojil si politickou rozvážnost.

Po připojení Bolatic k Československu pracoval jako úředník správy skladů zboží a městských zařízení. Ve dvacátých letech začal poprvé psát do novin, jeho skromná novinářská kariéra však brzy ztroskotala. V roce 1927  napsal první novelu, se kterou vyhrál první cenu v soutěži Vratislavského rozhlasu. Novela se jmenovala 'Posmrtná vzpomínka' (Nachruf) a rozehrála jako téma Bolatice - svět domova. Po tomto úspěchu toužil stát se velikým spisovatelem a po krátké zastávce v Praze, kde se kontaktoval s Karlem Čapkem, odešel do Berlína, který se mu stal domovem až do jeho smrti. Po několikaletém strádání se mu podařilo v roce 1932 vydat román Východní vítr (Ostwind). V  románu Scholtis poukazoval na vytlačování bohaté smíšené kultury jeho domova z  německé, polské i české Ostravy.

Hrdina autobiografického románu Kašpar Teofil Kaczmarek se všude stále znovu probíjí se svou selskou mazaností, s drzou hrubostí, i když přitom utrpí nejeden šrám. S nástupem Třetí říše přišel pro Scholtise zákaz psát, protože odmítl vstoupit do Říšské literární komory. Přesto se mu podařilo v  letech 1935-1940 vydat čtyři romány 'Baba a její děti', Letec (Jas), železárny (Das Eisenwerk), Moravská svatba (Die Mächriche Hochzeit), ve kterých se zabýval tématikou domova na východě. Během 2. světové války působil v Pomocné požární ochraně, byl nasazen v Horním Slezsku a před koncem války byl převelen na západ, kde se dostal do amerického zajetí. Na sklonku roku 1945 se přihlásil menšími pracemi (Kouzelná hůl a Dezerce).

Na dlouhou dobu se pak odmlčel a živil se jako novinář. Stále však pracoval na svém 'velkém' románě. V roce 1959 vyšla jeho autobiografie 'Pán z Bolatic' (Ein Herr aus Bolatitz), ve které představuje nejen sám sebe, ale zároveň i kulturní krajinu jeho domoviny. Pod silným dojmem svého úspěchu cestoval v roce 1959 poprvé od roku 1945 do Československa a v roce 1961 do  Polska. Ze svých cest napsal pozoruhodnou zprávu s názvem 'Cesta do Polska' (Reise nach Polen), ve které vyjádřil svůj pesimismus k budoucímu vývoji v  těchto zemích.

Tato pragmatická kniha byla jeho posledním dílem které zveřejnil. Augustin Scholtis zemřel 26. dubna 1969 ve svém bytě v Berlíně na  srdeční infarkt.