Obec Bolatice
Obec Bolatice
Obec Bolatice
Obec Bolatice

Historie osady Borová

Historii osady Borová, dříve Heneberky, je třeba začít sledovat od počátku historie samotného Hlučínska. Víme, že nástupkyně rakouského trůnu, císařovna Marie Terezie, prohrála válku s pruským králem Fridrichem II. Rakousko tak muselo postoupit Prusku značnou část Slezska. A tak se 11. června 1742 stalo Hlučínsko pruským územím.

Znak osady Henneberg

Borová patří k nejmladším hlučínským vesnicím. Předkové naši osady přišli z Píště. V místním vyprávění se traduje, že zprvu zde stálo několik dřevorubeckých chat. Dále o vzniku Borové kolují dva letopočty, rok 1777 a rok ukončení výstavby 1786. To uvádí stará kronika, která shořela při prvním velkém požáru roku 1822.

Jiné historické prameny uvádějí, že Heneberky vznikly parcelací bolatického dvora a dostaly tak svůj název od pánů Eugena a  Aloise Henna ze šlechtického rodu Heneberků. Ti koupili Bolatice od pruského státu v roce 1786 a dne 3.června založili kolonii Heneberky o rozloze 81 1/3 šeflů orné půdy s 20 sedláky a 1 krčmou. Lidově se tak Borové říká Kolenije od slova kolonie. Dle Bolatické farní matriky se již 15. března 1784 narodila na Heneberkách Jana Lišková. Tolik ke vzniku naší vesnice.

Domky byly tehdy dřevěné a střechy byly pokryty slámou, tudíž bylo nebezpečí požáru vždy velké. Dne 19. prosince 1822 dostala naše vesnice nového majitele. Alois Henne prodal Bolatice a Heneberky za 83.054 tolarů Eduardovi, knížeti Lichnovskému. Naši zakladatelé - Alois zemřel a Eugen zahynul při souboji v roce 1823. Heneberky se postupně rozrůstaly a v roce 1830  zde již žilo 256 obyvatel.

V roce 1848 byla zrušena robota a lid se stal svobodným a volným. Za prací posléze začíná odcházet do Horního Slezska, Pruska a Ostravy. V tomto čase je vesnice často sužována neúrodou a přírodními katastrofami. Strážníkem, v té době nazývaný šandara, byl pan Heisig, který dohlížel na Bolatice, Heneberky a Dolní Benešov. Dbal na pořádek a ochranu obce spolu se starostou dle pruských předpisů.

Počátek naší historické zvoničky se datuje rokem 1874 a slouží dodnes. Její tón nám však dnes oznamuje jen úmrtí spoluobčana. Na její střeše je znak obce, který zobrazuje kohoutka na kopci. Je to erb našich původních zakladatelů.

Do roku 1893 byly Heneberky samostatnou obcí. Pak byly připojeny k Bolaticím.

Útrapy I. světové války neminuly ani naši vesnici. Po válce se Hlučínsko stává krátce územím nikoho. Německé zřízení a zákony zde platily až do 4. února 1920, kdy bylo dle Versailské smlouvy Hlučínsko připojeno k Československé republice. Razítko naší obce Heneberky se zachovalo až do roku 1943, kdy se během II. světové války ztratilo. Nacházelo se vždy u starosty obce Petra Fojtíka v jeho starém domku. Je jím orazítkována stará i nová kronika. Otisk tohoto razítka je i v Bolatické obecní kronice.

V roce 1926 již bylo na Heneberkách 65 obydlených domů. Elektrické osvětlení bylo do vesnice přivedeno až okolo roku 1930.

Další válečné útrapy a tragédie nás zasáhly během II. světové války. Mnoho mužů padlo na bojištích. Při osvobozování, v dubnu 1945, byla část obce poškozena. Díky píli našich občanů probíhala obnova obce velmi rychle. K přejmenování Heneberků na současný název Borová došlo v roce 1949.

Dál se Borová rozvíjela stále víc do krásy, rozrůstala se a modernizovala. Nyní se řadí naše osada k nejkrásnějším vesnicím v okrese. Pověstná výstavnost a upravenost hlučínských obcí je ostatně známá po celém kraji.

K 31. 12. 2006 žije na Borové 655 obyvatel a je zde 173 popisných čísel (obytné domy, samostatné budovy).

 

Otázka vody na Borové

K hašení požárů neodmyslitelně patří voda. S jejím nedostatkem zápasili naši předkové od počátku vzniku vesnice. Jediná studna byla uprostřed u p. Stavaře. Další studna - kamenná, asi 150 metrů na jih od vesnice, byla na pozemku p. Petra Hluchníka. Ta však během dalšího období byla nepoužitelná. Ukázalo se, že tyto studny při požárech naprosto nevyhovují pro nedostatek vody. Až v roce 1906 a 1907, jak je uvedeno ve staré kronice, se na katastru barona Rotchilda nalezlo řešení s vodou. Tehdejší průzkumníci nalezli v  lesíku v Šeču bohaté prameny s dobrou vodou. Jediná potíž byla, že vzdálenost od pramene k vesnici byla asi 300 m.

Proto roku 1906 a 1907 založili naši občané vodovodní družstvo a hned se obrátili na německou vládu o příspěvek na zřízení vodovodu. Tento příspěvek byl od vlády povolen ve výši 10.800,- Marek. Stavební práce na vodovodu převzal stavitel p. Alfred Herde z Vratislavi.

O náš první vodovod se velmi zasloužil místní občan p. Jan Liška, krejčovský mistr, který ovládal velmi dobře němčinu slovem i  písmem a vždy byl ochoten jednat s německými úřady.

V roce 1908 byl vodovod skutečně vybudován. Voda poháněna benzínovým čerpadlem byla vedena z lesíka Šeča až do vesnice. Později, po zavedení elektřiny do vesnice, byla čerpadla předělána na elektrický pohon. Z  průzkumných vrtů, provedených v polovině 90. let víme, že voda se nachází pod Borovou v hloubce asi 50 až 70 metrů.

Vodovod byl několikrát modernizován a s rozvojem obce rozšiřován. Od roku 1973 stojí na Borové 17 metrů vysoký vodojem, který nahradil pozemní nádrž, lidově zvanou basenek. Lidé si rychle zvykli na dostatek vody, což časem vedlo k nešetrnému zacházení s vodou. V horkých letních dnech pak vlivem enormní spotřeby docházelo k výpadkům dodávek vody do horních částí osady. Hospodárnější přístup nastal po zavedení vodoměrů v roce 1995.

K lepšímu zajištění vody byl v roce 1992 propojen borovský vodovodní řád s vydatnou studnou bolatického vodovodu na Náplatkách. Tím doufáme, že je na Heneberkách - Borové definitivně vyřešen nedostatek vody.